Davle - sídlo na velké řece
Při
podzimních procházkách se dívám na Davli z přilehlých strání a přemýšlím o
jejím tvaru, vývoji, tváři, perspektivě.
Davle to
nemá příliš lehké. Je stísněna mezi řeku a stráň. Navíc je obcí, k níž se
vztahuje spousty sousedních menších obcí, kvůli školce, škole, obchodům,
bankomatu, dopravě a asi mnoha dalším věcem. To je pro Davli určitě výzva. Může
tyto nároky většího a většího počtu lidí a také rekreantů a turistů, kteří do
ní přijíždějí, uspokojit? Udrží si svoji pozici i přes rostoucí nároky na
pohodlí, rychlost, kvalitu a úroveň?
Moc bych jí
to přála. A tak fantazíruji, jak by asi mohla vypadat. Už se touto otázkou
v duchu zabývám delší čas. Jakým směrem by se mohla Davle vyvíjet, aby
rostla do krásy? Při letošních procházkách mě však napadly nové souvislosti a
myšlenky, a proto píši tento článek.
Davle leží
na překrásném místě. V oblé zatáčce řeky, která je díky Vranovské přehradě
hodně široká. Krásný historický most ji spojuje s protějším břehem,
z něhož vystupují skalnaté svahy, do nichž se zařezávají rokliny potoků.
Dále soutok dvou řek a ostrov s klášterem, zase v kulise vysokých
strání, to je dynamika, která je srovnatelná s nejkrásnějšími městy naší
země. Toto je třeba vidět, při představě budoucí tváře městyse.
Nejen tvar,
krajinný ráz a shluk staveb tvoří sídlo. Podstatný je také jeho vývoj,
historie, společenský význam. Ten je v Davli také do značné míry dán
krajinnou výjimečností. Jako významná vorařská obec nese Davle dědictví té doby
v podobě stále aktivního spolku Vltavan. Dále je spojená s historií
trampského hnutí v Čechách a dodnes zaplavovaná rekreanty
z rozsáhlých chatových oblastí v širokém okolí. Dnes široká řeka
přitahuje příznivce vodních sportů spojených s loděmi a čluny. Je tu mnoho
rybářů. Kdyby se Davli povedlo toto všechno integrovat do svého tvaru, své
tváře spolu s estetikou, řádem a dobrým řešením v celku i detailu, kvetla
by pak už sama. Tedy životem a aktivitou lidí, kteří ji tvoří, i do ní
přijíždějí.
Inspirací
pro takové dobré řešení by mohla být třeba malebná jezerní městečka
v Alpách nebo rybářská města v severských zemích.
Nechala bych
ožít břeh řeky. Má to štěstí, že auta jedou středem obce (to je náročné
z jiných důvodů), ale proč nevyužít břeh, pro který je to výhoda? Od
pomníku Vltavanu až do parku vede pěkná promenáda. Navíc projde i kolem
„centra“ obce. Místo parkoviště a zarostlých ploch s odpadky bych viděla žijící
osvětlené nábřeží s pontonovou kavárnou a restaurací, rybářskými obchůdky
a pěknou loďařskou základnou. Obchodnímu centru bych dala moderní kabát a
plochu u něj pojala jako náměstí. Parkující auta je třeba přesunout jinam. Je
mi jasné, že Davle nemá moc kam. Tak jak to řeší ta krásná městečka, která jsou
také stísněná na březích jezer a moře? Centrum je prostě bez aut. Mohla by
parkovat někde kolem čistírny odpadních vod, odtamtud by lidé do městyse mohli
jít také podél vody. Nebo třeba za řekou, návštěvníci by do centra šli po
starém mostě a aspoň by měli čas si vychutnat ten krásný pohled. Na prostorném
náměstí by bylo místo pro trhy, závody lodí a člunů, rybářské stánky atd. A je
tu ještě park! Ten by mohl být cílem procházky po říční promenádě i prostorem pro
koncerty, divadla, společenská davelská setkání a co si kdo vymyslí.
Každé změně
předchází představa, tu svou jsem alespoň formulovala do podoby tohoto článku.
Přeji Vám pohodový a radostný závěr roku a na další
setkání s Vámi nad řádky Listu nejen o listech v novém roce se těší
Jitka Emlerová, DiS.
Žádné komentáře:
Okomentovat