pondělí 21. září 2015

O zemi


O zemi


 Zdravím Vás čtenáři Soutoku. Nedá mi to, abych se s Vámi nepodělila o myšlenky, které mě poslední dobou napadají. Jsou o zemi. A nemyslím tím zem v úzce zahradnickém pojetí, ale zem obecněji, spíše jako planetu, ale ne zase tak odtažitě, spíše jako ten kus planety, který mám třeba před domem. Nebo zem co mám často pod nohama, kopec na který lezu, a tak.

 Podnětem k těmto myšlenkám bylo, že si častěji uvědomuji radost, kterou ve mě země vyvolává. Někdy jednoduše, když připravuji jídlo z domácí zeleniny. Někdy překvapivě při běhání, tím pevným pocitem pod sebou, nebo jedinečnou vůní.

 Když se dám do přemýšlení o zemi, hned mi naskočí pocit „provinilého dítěte“, jak jí jako civilizace ohrožujeme, znehodnocujeme, vykořisťujeme. Informací o tom je kolem nás neustále spousta.

 Raději tedy přemýšlím, jak zemi vnímá a zakouší každý jeden z nás. To už je příjemnější, tam je mnoho koníčků, zálib, sportů, zvyků, jak se se zemí potkáváme. Překvapilo mě například, kolik lidí si sbírá různé bylinky v přírodě na čaj i jiný užitek. (Dělali jsme letos pro Den s Lesy, který pořádají lesy ČR, zastavení s čajem z lesních bylin a s mnoha lidmi jsme si na to téma výborně popovídali.)

Ve společnosti, v níž žijeme, si zemi rozdělujeme na různé kategorie podle účelu využití. Ty nám taky určují, jak se kde můžeme a nemůžeme chovat a to zase nějak určuje náš vztah k zemi na daném místě. Jinak se cítíme a chováme v krajině, tedy ve volné přírodě, na výletech, v lesích a horách. Jinak se cítíme a chováme v parcích a veřejných plochách zeleně, tam si asi málokdo zdřímne nebo tam nemůžeme často rozdělat oheň. Ani na jablka tam moc nechodíme, i když tam rostou. A jinak se chováme a cítíme v zahradě. Tam snad můžeme radost ze země pociťovat volněji. Můžeme tvořit její obraz podle vlastních představ. Mrzí mě, že se málo těchto zážitků ve společnosti sdílí. Například na výstavě Zahrada Čech v Litoměřicích, která právě proběhla, si takový obrázek opravdu neuděláte, místo ducha zahrady tam nasajete jen hromadu krámů, jako na jakékoli tržnici. A ve všech běžných médiích to není o moc lepší.

Ale zpět k té radosti. Vztah k zemi je přeci univerzální a měl by znít ve všech prostředích stejně, v zahradě v parku i v krajině - to je asi ten ideál.

Tyto různé myšlenky mě přivedly na ideu. Změnit svůj vztah k zemi z pocitu, že jsme její „neposlušné a zlobivé děti“, které ji ničí a ohrožují a drancují, na pocit „dětí vděčných a radostných“. Užít si na zemi co nás těší, živí a pak za to poděkovat. Věřím, že taková změna pohledu na zemi vede k citlivějšímu chování v zahradách i v parcích i v krajině.

A pro nás, kteří máme to potěšení zakoušet zemi v Davli a jejím okolí, je to myslím snazší než leckde jinde na světě. Zdejší dynamická krajina, která lahodí oku, kam se jen podíváme, nás k radosti a vděčnosti úplně vybízí.

Přeji Vám krásné podzimní dny, Jitka Emlerová, DiS.

 

 

pondělí 16. března 2015

Období nachlazení


Období nachlazení


  Vážení čtenáři, zdravím Vás uprostřed zimy. Příroda odpočívá – tedy snad jí to poměrně teplé počasí umožní – ale my lidé, jsme stále zaměstnáni. Pokud si svou vnitřní rovnováhu a zdraví neudržíme, často nás skolí nachlazení, chřipka a podobné nemoci. Ani mojí rodině se to nevyhnulo a po ne zcela úspěšném léčení klasickými léky jsem zkoušela všelijaké přírodní recepty. Do dnešního článku jsem pro Vás vybrala takové, které jsou převážně ze zdrojů dostupných v naší přírodě. Můžeme si je tedy nasbírat, natrhat nebo vypěstovat ve vlastní zahradě. Rady a recepty čerpají ze zkušeností našich předků, kdy největším účinným prostředkem byly byliny, zelenina a ovoce.

  Léčivý čaj si můžeme uvařit z šípků. Heřmánkový uklidňuje a snižuje teplotu. Čaje nebo nálevy z květu černého bezu snižují překrvení sliznic a nepříjemné příznaky rýmy. Yzop zmírňuje kašel a podporuje imunitu. Čaje z podbělu léčí kašel. Pomůže nám i máta peprná a řebříček. Echinacea podporuje imunitu. Na kašel se doporučuje i jitrocel, tymián či mateřídouška. A za velké léčivky jsou považovány prvosenka a divizna.

  Abyste získali chuť a odvahu se do bylinkového léčení pustit, přidávám několik pěkných čajových receptů:

   Bylinkový čaj 1 - Tento čaj je vhodný i pro děti, má příjemnou chuť a usnadňuje odkašlávání. Smíchejte hrst květů lípy, hrst listů jitrocele, hrst květů černého bezu, hrst drcených sušených šípků. Z této směsi zalijte 2 lžíce litrem vroucí vody a nechte 15 minut louhovat. Po mírném vychladnutí zceďte, výluh oslaďte dvěma lžícemi medu.

  Bylinkový čaj 2 -Květy divizny, květy černého bezu a květy lípy smícháme v poměru 1:1:1. Dvě lžičky směsi zalijeme horkou vodou a necháme po dobu deseti minut odstát. Podáváme při nachlazení a zánětu pro podporu vykašlávání.

  Bylinkový čaj 3 - Lžíci šípků, lžíci rakytníku a necháme je povařit dvě minuty v horké vodě. Vše přecedíme a do horkého čaje přidáme lžíci cukru a trochu rumu.

  Bylinkový čaj na snížení horečky - K přípravě použijeme 2 čajové lžičky čerstvě pokrájeného zázvoru, jednu čajovou lžičku sušené máty peprné a 1 lžičku sušeného bezu černého. Připravené bylinky přelijeme horkou vodou, zakryjeme a necháme po dobu deseti minut vyluhovat. Vše scedíme a podle chuti osladíme. Čaj pijeme horký a nejvýše 1 litr denně. Všechny použité bylinky podporují krevní oběh a vyvolávají pocení. Tím snižují horečku přirozeným a bezpečným způsobem.

 Prolévání se čajem můžeme doplnit i další léčbou. Nám doma hodně pomohly inhalace. Přidávám i další dobré návody:

   Při inhalacích můžeme účinek páry a soli zvýšit přidáním bylin – nať dobromysli, tymián, skořice, černý bez, zázvor a citronová šťáva. Inhalovat se doporučuje 15 – 20 minut, ne však déle než 45 minut.

 Účinným kloktadlem je čtvrt litru vroucí vody se dvěma čajovými lžičkami sušené šalvěje a půl lžičky mořské soli. Šalvěj louhujeme deset minut a pak scedíme. Roztok kloktejte několikrát denně. Šalvěj má dezinfekční účinky. Skvěle působí při zánětu nosohltanu a angíně.

 Ořechový vývar je dobrý na dráždivý suchý kašel. Vyloupejte 12 vlašských ořechů, namočte je do půl litru vody, nechte louhovat 4 hodiny, potom je 30 minut vařte a dolévejte, abyste měli pořád půl litru vývaru. Pijte opět slazené medem. Po dvou dnech byste měli začít odkašlávat.

 Velkým pomocníkem při léčení nachlazení je například šťáva z čerstvého celeru, která obsahuje éterické dezinfekční látky, ale i velké množství vitaminů a minerálů, které posilují imunitu.

Rozsah článku už mi neumožňuje uvést recepty z cibule a česneku, ale určitě je nevynechejte. Cibule pomáhá k odhlenění organismu a česnek je protizánětlivý a zvyšuje celkovou obranyschopnost.

Přeji Vám hodně zdraví a síly
Jitka Emlerová, DiS.





 

 

pondělí 19. ledna 2015


Kompostování


 

Dobrý den milí čtenáři Soutoku. Zdravím Vás v letním čase při čtení Listu nejen o listech. Dnes bych se s Vámi ráda podělila o poznatcích o kompostování. V článku zmíním klasické zásady, estetické hledisko, i moderní poznatky o kompostování.

 

Proč kompostovat?

Je zbytečné třetinu i více směsného domácího odpadu likvidovat, když může posloužit k obnově půdního fondu. Půda je dynamický živý systém a kompost ji vylepšuje hned v několika rovinách. Kompostováním navracíme energii zpět do půdy. Kompost v půdě dlouhodobě zabezpečuje rostliny důležitými živinami, regeneruje narušené půdy a podporuje život v půdě.

Kompost zlepšuje zpracovatelnost půdy a vylepšuje její fyzikální vlastnosti: zvyšuje sorpční schopnosti lehčích půd, nakypřuje utužené a těžké půdy, může redukovat choroby rostlin i působení škůdců, snižuje kyselost půd a stabilizuje hodnotu pH.

Kompost dále zvyšuje vodní jímavost a vodní kapacitu půdy, snižuje vodní erozi na svazích, snižuje spotřebu vody, zabraňuje vysychání půd. To je důležitá vlastnost, ke které se ještě v širší souvislosti vrátím v závěru článku.

 

Co do kompostu patří a co ne?

Stručně řečeno patří do kompostu organický odpad. Je ale třeba vědět, že něco do kompostu nepatří a že je velmi důležitý poměr jednotlivých druhů odpadu pro získání kvalitního kompostu.

Nejprve tedy co ano: Zahradní odpad, posekaná tráva, listí, odřezky z keřů a stromů (rozřezané, příp. nasekané), skořápky od vajec, odpady z ovoce a zeleniny, kávová sedlina, zbytky čaje, sláma, seno, hobliny.

Teď co ne: zbytky jídla a potravin, plevel nesoucí semena (ptačince, kopřivy, peťour, atd.), plevel s kořeny (např. svlačec rolní, bršlice), zahradní odpad obsahující choroby rostlin (spála, plíseň, nápadné tlení atd.), rostliny ošetřené insekticidy.

A nakonec důležitý poměr složek: převažovat by měly, ideálně v poměru 2:1 až 3:1, uhlíkaté složky, tedy dřevitá hmota jako například štěpka či listí z loňského roku. Už jen proto se vyplatí při úklidu zahrady schraňovat i zbytky dřevin a připravit je ke kompostování, aby bylo posekanou trávou čím prokládat.

 

Správné místo a správná konstrukce kompostu

Kompost by měl být chráněn před prudkým sluncem a větrem, nejlépe se mu daří v polostínu. To se pozitivně projevuje na procesu rozkladu: žížaly, svinky a mikroorganismy se tam cítí obzvlášť dobře a kompost méně vysychá.

Důležité je mít minimálně dvě komory kompostu. Tedy pro ty, kteří používají plastové kompostéry – je potřeba si pořídit alespoň dva. Po naplnění jedné komory je totiž nutné obsah promísit a přemístit do další komory. Kompost se tím okysličí, což je pro jeho dobré zrání důležité. Praktické je mí i třetí komoru, ve které je již hotový kompost, který odebíráme.

Z mého pohledu je i důležité umístění kompostu z hlediska úpravy zahrady. Kompost, plný rozkládajících se odpadků v zahradě ruší a proto patří mezi naše hlavní úkoly výběr vhodného a nenápadného místa pro kompost.  Kompost lze maskovat výsadbou keřů nebo živým plotem. Blízkost stromů zastiňuje zrající kompost a zároveň udržuje potřebnou vláhu. Měl by být tedy spíše v odlehlém koutě zahrady, ale musí k němu vést cesta dobře sjízdná kolečkem.

 

Co je třeba s kompostem dělat, aby správně vyzrál?

Už jsme zmínili dodržování správného poměru tzv. „zeleného“ a „hnědého“. Druhou důležitou věcí je přiměřená vlhkost kompostu. Je-li kompost příliš vlhký, dostává se do něj málo vzduchu. Hrozí pak hniloba. Kompost musí být provětrán a přenesen na jiné místo. Je-li kompost příliš suchý, vyvíjí příliš mnoho tepla. Proto, pokud je kompost příliš suchý, je třeba jej zalít. Při vytrvalých deštích je lépe kompost zakrýt.

Přerovnání kompostu je nejlépe udělat v raném létě. V tuto dobu už totiž přestává sloužit jako zimní obydlí a líheň mnoha užitečných živočichů. Při přerovnání kompostu na jiné místo se vrství materiál z okraje směrem dovnitř a zevnitř směrem ven. Dojde tím k provzdušnění hromady a promíchání vrstev a tím pádem k lepšímu zetlení všech složek.

Pokud se nám podaří uložit na kompost najednou větší množství hmoty, dojde rychlým rozkladem k tzv. horké fázi, která trvá několik dní. Hromada se při ní zahřeje na asi 50 °C. Tento proces se nazývá hygienizace, protože se při ní zničí semena plevelů a zárodky chorob. Takovým kompostem si pak nezaplevelíte ani zeleninový záhon.

Kompost můžete osadit rostlinami jako jsou tykve, cukety nebo okurky. Listy vytvoří ochranu před letním sluncem, a pokud bude osázen, určitě nezapomenete zkontrolovat, zda nepotřebuje zalít. Při osazování se musí do kompostu udělat jamky a vyplnit je zeminou, aby měly rostlinky pro začátek oporu a výživu.

 

Použití kompostu

Kompost je ideální jako hnojivo pro nejsvrchnější vrstvy půdy, nehodí se však jako spodní vrstva pro pěstování, protože je příliš bohatá na živiny. Pomocí prohazovacího síta můžete vzniklou kompostovanou zeminu ještě dodatečně prosít. Zbylé hrubé zbytky lze vrátit do kompostu. Kompostovaná zemina se poté rozmístí na zahradě a jen lehce zahrabe. Při smíchání se zeminou a pískem vytvoříme dobrou zahradní zeminu pro všestranné použití.

 

 

Aktuální význam kompostu pro půdy

V důsledku dlouholetého používání průmyslových hnojiv místo organických (jako je kompost) ztratila půda do jisté míry schopnost absorbovat vodu. Dešťová voda tak rychle odchází do vodotečí a tím způsobuje bleskové povodně. V médiích se objevila zpráva, že bude vládě předložena novela zákona o povinnosti obcí třídit bioodpad. Kompost, který se tak vyrobí, by mohl zlepšit stav půdy na polích, aby mohla lépe zadržovat vodu. Země by tak lépe odolávala přívalovým dešťům, pole by netrpěla erozí.

 

Věřím, že v Davli a okolí má většina z Vás vhodné podmínky pro kompostování a kompostuje. Přesto jsem chtěla hlavní zásady připomenout a hlavně vyzdvihnout jeho význam. Kdybyste chtěli Vaše konkrétní zkušenosti či pochybnosti ohledně kompostování konzultovat, neváhejte mě kontaktovat na jitka.emlerova@arbogard.cz, ráda Vám poradím.

Přeji Vám krásné a lehké letní dny a v příštím čísle na shledanou.

Jitka Emlerová, DiS.

 
 


 


Oheň v zahradě


 

  Zdravím všechny čtenáře Soutoku a příznivce rubriky List nejen o listech. Pro letošní podzimní číslo jsem vybrala hřejivé téma o ohni a ohništi v zahradě.

 

  Posezení u hořícího a praskajícího ohně je krásné a osvobozující, ať sedíte se svými blízkými nebo třeba sami. Pozorovat stoupající jiskry a hvězdy na nebi mě nikdy neomrzí. Pohled do hořícího ohně prý i očišťuje, je jakousi jednoduchou psychohygienou.

 

  Díky významné trampské tradici hoří v okolí Davle nespočet ohňů už celá desetiletí. Také v davelském parku mají společná setkání u ohně na čarodějnice jistou tradici. Já bych Vám dnes chtěla nabídnout další inspirace na toto téma a pohled z hlediska zahradní úpravy na ohniště nebo pálení ohně venku.

 

  Nejprve bych ale ráda zmínila ekologický a bezpečnostní aspekt pálení. Zákon pálení suchých rostlinných zbytků jako je listí a větve nazakazuje, může to však zakazovat obecní vyhláška. Zákonem zakázáno je ale pálení materiálů, u jejichž spalování vzniká velké množství pro člověka škodlivých emisí. Většina z nich zůstává ve vzduchu ve výšce 10 metrů a poté klesá zpátky na zem. Jde například o: obaly z plastů, igelit, barevné časopisy a noviny, chemicky ošetřené dřevo (okenní rámy, dřevotříska, dřevo ošetřené laky nebo barvou), vlhké zahradní odpady, plasty, gumu, chemické přípravky apod. Z pohledu požární bezpečnosti není povoleno pálit v blízkosti lesa, pod korunami stromů a v blízkosti zástavby. Také bych přidala hledisko ohleduplnosti. Kouř by neměl omezovat pohodu na sousední zahradě.

   Já ale zásadně pálení listí ani drobných větví nedoporučuji. Daleko lepší je takový zahradní materiál kompostovat – o tom byl minulý článek.

 

  Já se zaměřím na oheň v zahradě, který nezapalujeme, abychom uklidili, ale který zapálíme, abychom si užili krásný večer venku, pocit pohody a plnosti života. Mít na to dobře uzpůsobené místo je dobré. Klasické trampské ohniště – kolo vyskládané z kamenů v trávě a uprostřed důlek s popelem – způsobuje v zahradě problémy. Především se v jeho těsném okolí špatně seká tráva. Ta pak prorůstá do kamenů lemujících oheň. V sezoně táboráků je zase místo kolem často ušlapané, vypálené a plné černých oharků. Takové ohniště nás těší za tmy, ale za světla v zahradě určitě ozdobou není.

  Mám pro Vás tedy nápady, jak si užít oheň, třeba i v blízkosti terasy a domu a přitom mít místo upravené.

 Jednou variantou je zahradní krb. Takový, který není prvoplánově konstruován na grilování, ale na posezení u ohně. Je jich mnoho typů, na obrázku je moderní s jednou stranou zcela otevřenou. Krb je dobrým řešením pro menší prostory a pro místa v blízkosti domu.

 Pokud patříte mezi milovníky ohňů, asi by Vás takové řešení neuspokojilo, pak je pěkná a úpravná varianta zděného ohniště ve vydlážděné ploše – volba materiálu by měla korespondovat s Vaším domem nebo zahradou. Na obrázku je i inspirace, jak upravit celé místo tak, aby fungovalo dobře i bez velkých příprav a bylo vkusné i ve dne.

  Mě osobně se líbí i oheň v kovovém koši nebo nádobě. Oheň může být trochu vyvýšený, takže krásně hřeje i svítí . A ráno zametete dlažbu a popel přidáte do kompostuJ.

 

  Přeji Vám krásné podzimní dny a třeba i hřejivé posezení u skleničky a u plamenů.

Jitka Emlerová, DiS.

 
 


 


Davle - sídlo na velké řece


 

  Při podzimních procházkách se dívám na Davli z přilehlých strání a přemýšlím o jejím tvaru, vývoji, tváři, perspektivě.

 Davle to nemá příliš lehké. Je stísněna mezi řeku a stráň. Navíc je obcí, k níž se vztahuje spousty sousedních menších obcí, kvůli školce, škole, obchodům, bankomatu, dopravě a asi mnoha dalším věcem. To je pro Davli určitě výzva. Může tyto nároky většího a většího počtu lidí a také rekreantů a turistů, kteří do ní přijíždějí, uspokojit? Udrží si svoji pozici i přes rostoucí nároky na pohodlí, rychlost, kvalitu a úroveň?

 Moc bych jí to přála. A tak fantazíruji, jak by asi mohla vypadat. Už se touto otázkou v duchu zabývám delší čas. Jakým směrem by se mohla Davle vyvíjet, aby rostla do krásy? Při letošních procházkách mě však napadly nové souvislosti a myšlenky, a proto píši tento článek.

 Davle leží na překrásném místě. V oblé zatáčce řeky, která je díky Vranovské přehradě hodně široká. Krásný historický most ji spojuje s protějším břehem, z něhož vystupují skalnaté svahy, do nichž se zařezávají rokliny potoků. Dále soutok dvou řek a ostrov s klášterem, zase v kulise vysokých strání, to je dynamika, která je srovnatelná s nejkrásnějšími městy naší země. Toto je třeba vidět, při představě budoucí tváře městyse.

 Nejen tvar, krajinný ráz a shluk staveb tvoří sídlo. Podstatný je také jeho vývoj, historie, společenský význam. Ten je v Davli také do značné míry dán krajinnou výjimečností. Jako významná vorařská obec nese Davle dědictví té doby v podobě stále aktivního spolku Vltavan. Dále je spojená s historií trampského hnutí v Čechách a dodnes zaplavovaná rekreanty z rozsáhlých chatových oblastí v širokém okolí. Dnes široká řeka přitahuje příznivce vodních sportů spojených s loděmi a čluny. Je tu mnoho rybářů. Kdyby se Davli povedlo toto všechno integrovat do svého tvaru, své tváře spolu s estetikou, řádem a dobrým řešením v celku i detailu, kvetla by pak už sama. Tedy životem a aktivitou lidí, kteří ji tvoří, i do ní přijíždějí.

 Inspirací pro takové dobré řešení by mohla být třeba malebná jezerní městečka v Alpách nebo rybářská města v severských zemích.

 Nechala bych ožít břeh řeky. Má to štěstí, že auta jedou středem obce (to je náročné z jiných důvodů), ale proč nevyužít břeh, pro který je to výhoda? Od pomníku Vltavanu až do parku vede pěkná promenáda. Navíc projde i kolem „centra“ obce. Místo parkoviště a zarostlých ploch s odpadky bych viděla žijící osvětlené nábřeží s pontonovou kavárnou a restaurací, rybářskými obchůdky a pěknou loďařskou základnou. Obchodnímu centru bych dala moderní kabát a plochu u něj pojala jako náměstí. Parkující auta je třeba přesunout jinam. Je mi jasné, že Davle nemá moc kam. Tak jak to řeší ta krásná městečka, která jsou také stísněná na březích jezer a moře? Centrum je prostě bez aut. Mohla by parkovat někde kolem čistírny odpadních vod, odtamtud by lidé do městyse mohli jít také podél vody. Nebo třeba za řekou, návštěvníci by do centra šli po starém mostě a aspoň by měli čas si vychutnat ten krásný pohled. Na prostorném náměstí by bylo místo pro trhy, závody lodí a člunů, rybářské stánky atd. A je tu ještě park! Ten by mohl být cílem procházky po říční promenádě i prostorem pro koncerty, divadla, společenská davelská setkání a co si kdo vymyslí.

 Každé změně předchází představa, tu svou jsem alespoň formulovala do podoby tohoto článku.

Přeji Vám pohodový a radostný závěr roku a na další setkání s Vámi nad řádky Listu nejen o listech v novém roce se těší

  Jitka Emlerová, DiS.