pondělí 28. dubna 2014


Téma nejen pro třicetileté muže
Zasaď strom

  Milí příznivci rostlin, v dnešním příspěvku pravidelné „zelené“ rubriky navážeme na minulé téma, kterým bylo kácení stromů, a hned nějaké zase zasadíme.  Dnešní článek se tak stane vlastně náhradní výsadbou.
 Náhradní výsadba je častá a dobrá podmínka Odboru životního prostředí, když žádáme o povolení ke skácení stromu. Stromy, pod jejichž korunami dnes chodíme, totiž, pokud jsme v obci nebo kulturní části krajiny, také kdysi někdo sázel. Tím, že věk strom je delší než náš, často na udržení kontinuity v tomto směru zapomínáme. Sázením stromů dnes tvoříme vlastně obraz našich sídel za 40 – 70 let. V dnešních časech na mnoha místech dorůstající generace stromů chybí a to je velká chyba předešlých generací.

Návod jak strom vysadit jistě mnohde najdete, tak nebudeme zabíhat do detailů a zmíníme jen to podstatné a nebo věci, v kterých se obvykle chybuje.
Kdy sázet? Jaro je pro výsadbu dobrá doba, stejně tak podzim až do zámrzu. Letní výsadby nejsou tak spolehlivé, strom je v té době v plném proudu a horké počasí může ujmutí ztížit i při dostatečné zálivce. Možné to ale je, nejlépe je pro letní výsadbu použít kontejnerované stromky.

Jak sázet? Jáma pro výsadbu má mít tvar misky – širší ne hlubší. Dno je dobré prokopat. Podle podloží je možno zlepšit vsakování drenáží, vyměnit část zeminy za vhodnější apod. Stromek musí být zasazen tak hluboko, jako rostl doposud, utopení je hrubou chybou při výsadbě. Stromek je nutné kotvit, podle velikosti jedním až třemi kůly, neukotvenému stromu se vlivem původní větru bal i jen nepatrně pohybuje a nové malé kořínky se tak stále přetrhávají a nemohou do stávající zeminy prorůst. Důležitý je také vyrovnávací řez. Kořeny jsou při výsadbě vždy oslabeny a tak je třeba prořezat také korunku, aby to stromek “utáhl“. Dobrá zálivka je nezbytná. Zaléváme: jámu před sázením, strom po výsadbě, pravidelně do ujmutí stromu, v závislosti na počasí, vydatně, aby se provlhčil celý bal, ne tolik, aby došlo k trvalejšímu zamokření, jehličnany kropíme celé. Stromku je vhodné ponechat několik let zamulčovanou výsadbovou mísu, tráva nebo plevele by odebíraly příliš vody a živin.

Co sázet? Z hlediska druhu sazenice můžeme sázet stromky prostokořenné, balové nebo kontejnorované. Prostokořenné, tedy bez balu s obnaženými kořeny se často sází stromy ovocné. Před výsadbou je dobré je dát do vody. Balové stromy jsou pro výsadbu na dané období vyzdvižené ze země a mají bal zpevněný jutou a případně i drátěným košem. Dráty je při výsadbě potřeba přestříhat, ale není potřeba je odstraňovat, nezapomeneme na vyrovnávací řez. Kontejnerované stromky mohou růst již delší dobu v nádobě, pak je potřeba se podívat, zda se jim kořen nestáčí na dně květináče dokolečka. Takový strom není kvalitní zboží. Spirálový kořen je případně třeba odstřihnout, kvalitní kotvení by stromu nezajistil.
Z hlediska sortimentu dřevin je otázka daleko složitější.  Tady se z nás stávají tvůrci našeho okolí, ale i krajinného rázu a tak je vhodné se podívat na situaci s nadhledem, jak časovým, tak prostorovým. Uvědomit si širší prostředí, do kterého strom sázíme a zachovávat jeho harmonii. Proto platí zásada, že mimo města, tedy v menších obcích a v krajině sázíme stromy domácího původu a nejlépe i krajově a oblastně typické. Vyvarujeme se zejména barevných kultivarů. U stromků malých rozměrů můžeme vybírat ze současné rozmanité nabídky volněji. I tak je však nezbytné mít na paměti tzv. stanovištní nároky jednotlivých druhů. Jednoduše řečeno, nesázet na slunečný úpal dřeviny rostoucí jinak v horských lesích a naopak. Důležitá je i vlhkost stanoviště. Nejpřesnějším vodítkem jsou nám zase stromy rostoucí v přilehlé volné krajině.

Kam sázet? Při výběru místa pro budoucí strom je potřeba vystoupit myslí z lidského měřítka. Nehledat budoucí korunu sázeného stromku jen kousek nad svou hlavou, ale odvážit se podívat výše, vystoupit až nad střechy domů, představit si i šířku budoucí koruny, nebát se, co vše strom zastíní, naopak se na tento blahodárný stín těšit. Takový pohled při výsadbě stromu totiž zabrání pozdějším zásahům do jeho zdravého růstu, jak se s tím velmi často můžeme setkat. Jak často jsou koruny již mladých stromů nevhodně řezány, sesazovány, omezovány.  Stromy, které nás obklopují, rozšiřují naše obzory a to jak v čase, tak v prostoru. Nechme se jimi obohatit.
V Davli byly minulý rok skáceny lípy před kapličkou, také tady byla správnou podmínkou náhradní výsadba. Budu se na nové lípy těšit. Také jedna z lip v centru městyse je určena z bezpečnostních důvodů ke skácení, a i zde se plánuje vysazení mladé lípy.

Přeji Vám příjemné jarní dny a v příštím čísle na shledanou.
Jitka Emlerová

 


 

 

 

pondělí 24. března 2014


Davle v Krajině

 

  Zdravím Vás milí čtenáři Soutoku v rubrice List nejen o listech. Dnešní příspěvek bych ráda věnovala úvahám o krajině a malým zastávkám v ní. A to na podnět jednoho ze čtenářů. Zmínili jsme se společně o úpravě a osázení autobusové zastávky Davle – Sloup – Na Javorce. Že je milé se s takovým veřejným místem setkat a zda je taková forma úpravy pro zastávku u pole vhodná. Vrátím se k této otázce opět na závěr článku.

  Davle leží v jedinečné krajině. Mohutné řeky s velkou plochou vodního zrcadlení lemované skalnatými a lesnatými svahy, které sem tam přeruší roklinky potoků. Dynamický ráz krajiny podtržený klidně plynoucí masou vody.

  A co je to vlastně krajina? Václav Cílek, geolog a filozof píšící s láskou o České krajině říká zjednodušeně, že „krajina je to, co vidíme, když vylezeme na kopec“. Seskupení přírodních prvků typických pro danou oblast. Patří sem také dřeviny a rostliny, které charakter místa dotvářejí. Patří sem ale také výtvory a zásahy člověka, pole, louky, cesty, stavby atd. To vše dohromady může vytvářet krásné krajiny, ale leccos může krajinnou harmonii narušit i na řadu let či desetiletí.

Jaké lidské výtvory davelské krajině dominují a jak vhodně?

Například davelské mosty. Ten starý,  s lehkou elegantní konstrukcí. I jeho zrcadlení v hladině je mezi stráněmi ladné. A nový – nemá jasný začátek ani konec, konstrukcí mohutností a šikmo se zvedající mostovkou připomíná spíše dálniční stavbu, přestože tomu pokračující sinice neodpovídají. Se sousedící čerpací stanicí hrubě narušuje křivky soutoku.

  Kostel sv. Kiliána v ohybu řeky v sousedství ostrova, vždycky na mě působí až tajuplně, jak je pod lesnatou stání a nikoli v centru obce, jedinečné a krásné.

  BTS-ky na račanské vodárně. To je všudypřítomný kaz. Přitom silueta samotné vodárny by korunovala račanský vrchol zdařile z mnoha pohledů.

  Chaty na úbočích a hřebenech vltavských strání. A vlastně celé osady chat roztroušené v nejmalebnějších zdejších přírodních zákoutích. Svou společenskou úlohu jistě v minulém režimu sehrály, ale tím, že ztratily charakter srubů v divoké přírodě a stávají se spíše karikaturami na satelitní bydlení a svým počtem a rozsahem, zdejší krajinu mnohé znehodnocují.

 Nedávno vysázené aleje podél silnic a i alej podél pěší cesty mezi Račany a Měchenicemi. Člení obraz přilehlé krajiny, vedou oko při pohledu do dálky, ale v případě pěší cesty vedou i člověka do krajiny a to považuji za nejcennější. Sama vím o několika lavičkách v okolí, z kterých je pěkný pohled na davelské údolí a vždy mě potěší, když je najdu opravené nebo s upraveným okolím. To jsou podle mého názoru jedny z nejlepších malých krajinářských počinůJ.

 A tak i upravená autobusová zastávka potěší cestujícího nebo putujícího člověka, i když si nemohu pomoci a napadne mě souvislost s nedalekým křížkem u silnice ze Sloupu do Davle, který, ač zarostlý, nad příkopem cesty a věkovitý, je stále estetičtější než autobusová cedule obklopená směsí letniček a dřevin. No, to je ale spíše povzdech nad hodnotami dnešní doby, kdy ceníme více rychlost, komunikaci a spojení, než zastavení, klid a duchovní nadhled. To je ale na širší úvahu než o listech a krajiněJ.

  Jistě byste přišli na mnohé další prvky v krajině, s vlastním hodnocením, a to je dobře. Kdybyste měli chuť se o ně podělit, napište mi na adresu: jitka.emlerova@arbogard.cz, ráda s Vámi nad krajinou podiskutuji.

Přeji Vám klid a nadhled v pohledech na podzimní krajinu.
Jitka Emlerová, DiS.

 

 

Kvítky na tom správném místě

 

 Zdravím čtenáře Soutoku v rubrice nejen o listech. Dnešním tématem budou tedy spíše květy, nebo kvítky, jak je v názvu článku. Budu psát o trvalkách a to jsou rostliny někdy s květy drobnějšími nebo i nenápadnými, někdy  ale pořádně velké rostliny, třeba i ke dvěma metrům, a nebo rostliny s velkými květy.., prostě všehochuť.

 

 Když se vybere správná trvalku na dobré místo, bude nás těšit léta a navíc téměř bez práce. Potřebuje třeba jen na jaře sestřihnout a pohnojit…

Co byste řekli moderní jednotné trvalkové úpravě okolo davelské vltavanské kotvy? Představu bych měla, na konci článku Vám jí představím.

 

 Co tedy spojuje tak pestrou škálu rostlin, kterou označujeme jako trvalky nebo pereny? Nejsou to dřeviny, tedy na zimu nadzemní část odumírá (výjimky jsou v rostlinné říši vždy a tak jsou i stálezelené a polodřevitéJ) řekněme tedy, že jsou to bylinné rostliny. Na svém stanovišti žijí více let, tím se liší od letniček a dvouletek, které se množí semeny a pokud s mini pracujeme v zahradách nebo nádobách musíme je stále znovu vysazovat.

 

 V současné době jsou trvalky v okrasném zahradnictví a sadovnictví „v kurzu“, a to nejen v rodinných zahradách, ale i ve městech, sadech, u moderní architektury. Je to především kvůli nižším nárokům na údržbu, která je pochopitelně velmi drahá, ale i kvůli přirozenějšímu vzhledu a velmi široké škále charakteru rostlin. Tak záhony trvalkových směsí nahrazují původní tulipánové, maceškové a afrikánové lány v parcích a třeba i zámeckých zahradách. Je to milá změna, i když nemám nic proti tulipánům, maceškám a snad ani proti afrikánům.

 

 Pro dosažení dobrého efektu je potřeba trvalky na dané místo správně vybrat a správně osadit. Jak na to?

 

V přírodě rostou pereny na všech možných místech od rybníků, přes lesy až na skalní útesy. Podle toho se rozdělují na tak zvané stanovištní okruhy, které nám pomáhají při výběru vhodných druhů na určité místo. Můžeme tak dobře osadit zcela zastíněnou a vlhkou část pozemku za domem, kde je tráva k ničemu a zbytečně tam zajíždíme sekačkou (waldsteinie, barvínek) a nebo střešní zahradu, rozpálenou plochu na slunci a větru, která s trvalkami umí rozkvést a třeba i zavonět (pažitka, mateřídouška).

 Několik stanovištních okruhů pro příklad: les, okraj lesa, volné plochy, skalní step, okraj vody, voda.

 

 Další důležitou otázkou je, jak trvalkovou výsadbu založit, aby mladé rostliny prosperovaly a aby nebylo třeba neustále plít. Řešením je mulčování. Nejčastěji se používá mulčovací kůra, ale lze použít i štěrk, třeba ve výsadbách okrasných trav apod. Nově založené trvalková plocha působí trochu chudě, ale cílem je hustý porost rostlin jednoho nebo i více druhů, který prosperuje na daném místě léta.

 

Pro navnadění uvedu několik příkladů použití trvalek:

Stinný kout zahrady s pozadím keřů je možné osázet kosatci, bohyškami, poměnkovci, čechravami, bergénií, na okraji takového koutu může kvést zběhovec či sasanky.

 

Na výsluní například na okraji terasy ve svahu nám můžu dělat společnost například levandule, hvozdíky, plamenky, šalvěj, izop, a z nich může vysokým květem občas vykouknout šuškanda, pivoňka nebo stračky.

 

Pod stromy, kde se špatně daří trávě, mohou být celé plochy kakostů, barvínku nebo škornice a třeba i ostrůvky konvalinek.

 

V širších zpevněných plochách u moderní výstavby budou dobře působit kombinace okrasných trav.

 

A trvalkové osázení davelské kotvy?

Celou plochu bych osadila šantou (nepeta fasenii), je to levandulově modrá trvalka rostoucí v polštářovitých trsech a kvetoucí od května pět měsíců v roce jemnými květy.  Pěkně by se hodila k blízké bříze a ve vánku by třeba evokovala vlnící se hladinu řeky. Celá plocha by působila jednotněji, přehledněji, získala by si svůj prostor a důstojnost, zvýraznila by se.

 

 Kdybyste měli namysli nějaký další kousek, který by mohly zdobit trvalky a nevíte si rady, budu ráda, když se na mě obrátíte. Můžete mě oslovit prostřednictvím redakce nebo rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz.

 Ať Vám radost trvale kvete a v dalším čísle Soutoku na shledanou.

 
Jitka Emlerová, DiS.
 

 

pondělí 10. února 2014


Rostliny v nádobách

 

 Dobrý den čtenáři Soutoku. Dnešní List o listech bude o pěstování v nádobách, tedy o rostlinách v květináčích, truhlících, vědrech, vázách atd.

 

Myslím, že rostliny, květiny, stromy a keře sázíme do nádob, abychom si je nějak přiblížili. Můžeme je pak třeba vzít do ruky, mít doma nebo na terase, přenést ze zimy, někomu darovat..

 Je to vlastně skvělé, že to jde. A v nádobách lze opravdu pěstovat snad všechny rostliny a květiny.

 Nejdůležitější je respektovat nároky dané rostlinky co se týče světla, tepla, vlhkosti a zálivky. To není vždy snadné. Klasickým příkladem je skupina tzv. středomořských rostlin (oleandr, oliva), potřebují být v létě venku, ale naši mrazivou zimu musí přečkat ve světle a chladu tak 0 - 10°C. Kdo nemá zimní zahradu, těžko takové místo ve svém domě najde.

 Způsobů použití rostlin v nádobách je opravdu široká škála. V kuchyni na okně můžeme mít bylinky, různě po bytě pokojové rostliny – ty jsou mimochodem většinou původem ze subtropických oblastí a tak v místnostech některé trpí suchým vzduchem – na balkonech a terasách je možné v truhlících nebo větších nádobách pěstovat ledacos a takzvaná mobilní zeleň zdobí veřejné prostory, náměstí, prostranství, okolí reprezentativních budov – o Davelské mobilní zeleni se zase zmíním v závěru článku – v nádobách jsou vlastně i exotické stromy tvořící interiéry velkých nákupních center nebo stromy a další rostliny na střešních zahradách.

 

V čem bývají nejčastěji úskalí při takovémto pěstování rostlin?

Jak už jsme řekli, především v dodržení přirozených podmínek. A pak nejčastěji v zálivce. V ideálních podmínkách potřebuje květina, nebo i strom, jen málo – občas zalítJ a možná někdy přihnojit. Ale jak často je to občas? To je nejčastější otázka mých klientů o kontejnerových rostlinách. Není na ní nikdy jednoznačná odpověď. Jedině snad: „podle potřeby“, což většinou nikoho neuspokojí. Potřeba rostliny spočívá v tom, že její kořeny potřebují jak pít, tak také dýchat. Když jí dopřejeme obojí, bude to dobré. Nejlépe toho dosáhneme, když rostlinu pořádně zalijeme, až když je bal chvíli sušší. Já zalévám svoje domácí rostlinky, až když trochu povadnou.

 Ještě méně pravidelná je zálivka rostlin v květináčích venku. Někdy zalévá po delší dobu jen déšť, jindy musíme zalévat denně. Jak to tedy shrnout? Rostliny je třeba pravidelně kontrolovat, ale zalévat, jen když je to potřeba.

 Čím větší máme nádobu nebo květináč, tím déle můžeme nechat rostliny bez dozoru – zásoba vláhy je větší. Péči v tomto směru mohou usnadnit různé samozavlažovací květináče. Já je tedy nepoužívám, často dělají situaci se zálivkou spíše složitější. Zase jde především o to, najít si režim, který vhodně zajistí kořenům vzduch i vodu. Lepší variantou jsou profesionální substráty, ale to už je pro širší pojednání.

  Často také diskutuji o použití květináčů s otvorem ve dně a podmiskou versus zasazení rostliny rovnou do obalu - květináče bez otvoru.  S podmiskou se snadněji vyhneme přemokření (i když setkala jsem se nedávno i tady s uhnilými rostlinami), na druhou stranu podmiska nikdy nevydrží dlouho pěkná, bývá zaprášená a potažená zaschlým kalem a vysráženými solemi – nic moc pro parádní interiér. Doporučuji tedy nádoby bez podmisky, vyřešit drenážní vrstvu a zalévat citlivěji. Jde to.

 Kde to ale nejde je venku. Tam by vydatnější déšť rychle rostliny zahubil. Odtok přebytečné vody je tu nutný. Je lepší, když je trochu výše než úplně na dně (to jsou například ty výstupky dovnitř truhlíků, které lze proděravět), pokud máme v dekorační nádobě – třeba dřevěné- pěstební vložku, můžeme ji proděravět několik centimetrů nad dnem, na jejím obvodu.

  Je to snad nekončící řada štelování.., přitom někteří lidé mají cit pro rostliny a rostou jim a kvetou i v nepochopitelně chudých a jednoduchých podmínkách, třeba je to i o jiném vlivu než vodě a výživě, ale o tom třeba zase jindy.

  Já bych se v závěru chtěla na celou situaci ještě podívat s odstupem. Co dělá rostlinu v nádobě krásnou?

Přiměřenost ke stanovišti – velikostí, tvarem, vzhledem.

Nádoba – kvalita, velikost, povrch.

Zdravý vzhled rostliny, uspořádaný tvar.

Upozorňuji často na to, že hlavní investicí je zde nádoba, pak teprve rostlina. Skvělé designové květináče jsou dominantou místnosti, i když jsou v nich „tchýniny jazyky“, ale i s levnějšími můžeme udělat parádu. Měly by barevně ladit s prostředím a být všechny v příbuzném vzhledu, stejné, nebo v doplňujících se odstínech a velikostech nebo jinak vtipně ladící dohromady.

 A malá poznámka k Davelké mobilní zeleni.. myslím, že s modernějšími květníky před úřadem i školou by se městys vyhoupl o několik desetiletí výšeJ. Modernější osázení není ani tak nutné, taková pestrost menšímu městečku ještě sluší.

 

 Pokud řešíte nějaké otázky ohledně pěstování rostlin v nádobách nebo se na to teprve chystáte, můžete se na mě obrátit, ochotně Vám poradím či pomohu. Můžete mě oslovit prostřednictvím redakce nebo rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz.

 Přeji Vám pěkné letní dny a v příštím čísle nashledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.


pondělí 3. února 2014

Kámen – nůžky – papír


Hra kamenů v moderní zahradě

 


 Kámen je efektní zahradní prvek, ale není vhodné ho používat nahodile, a tak název článku nemá evokovat hravé rozmístění, ale spíše precizní rozvržení po úvaze, třeba i nad papírem.

 

Důležité zásady, kterých je třeba se držet, pokud se chceme obklopit harmonickou a estetickou zahradou uvedeme v několika bodech:

  Stejnorodost – Kameny by měly být všechny stejného druhu. Mohou korespondovat s materiálem použitým ve stavbě domu nebo oplocení. V ideálním případě použijeme kameny z okolí, zahrada tím získá na autentičnosti.

  Stabilita – Umístění i uložení kamene by mělo mít logiku. Správné použití popisuje specialista v oboru Ladislav Nevlida z firmy ArboGard:

 Působivým doplněním dřevostavby horského charakteru může být použití velkých kamenů s ostrou hranou, které je vhodné pokládat na svou nejširší plochu a zapustit je do země až o jednu třetinu. Může se zdát, že tak kámen ztratí na své objemnosti, ale opak je pravdou. Kámen musí působit přirozeně a srostle s terénem, jako by tam byl odjakživa. Vhodné je také využít podobných stran a ty k sobě přiblížit, aby kameny působily jako jeden velký rozlomený blok se spárou. Kameny by měly být z místní oblasti, z jednoho druhu horniny, nejlépe ze starých částí kamenolomů. Pěkně působí kameny s patinou času a stínu, s mechy a lišejníky. Kameny je nutné vybírat kusově. Je to náročná a mnohdy nebezpečná práce.“

  Přírodní vzhled – Moderní zahrady vycházejí z forem a rostlinných společenstev odpovídajících výskytu v přírodě. Dejme si tedy pozor na tradiční zahrádkářské skalky – spíše záhony zakrslých trvalek a dřevin s nahodilým rozmístěním kamenů. Přirozeněji bude vypadat skládaná suchá zídka, u níž bude výsadba skalniček také hezká: lomikameny, tařičky, floxy i hvozdíky. Navíc ve spárách mezi kameny si najde úkryt řada drobných živočichů.

  Také se vyvarujme pravidelného vyskládání kamenů nebo dokonce valounů okolo hladiny zahradního jezírka. Takový obraz těžko v přírodě potkáme.

  Kout zahrady s dobře použitými kameny může připomínat suťovitě v horách, hraniční valoun u cesty v krajině, zídku lemující venkovské pole, atd..

  

  Kámen vyjadřuje stálost, klid, jistotu a neměnnost, vymezení, pevný podklad. Nejsou toto právě aspekty, které nám dnes ve všedním dni chybí? A na vlastní zahradě je možná to pravé místo si je znovu zažít a připomenout.

 A tak můžeme v zahradách kameny zakomponovat k sednutí, k přelézání a přeskakování, nechat přes něj téci vodu nebo je seskládat jako sochu.

 

  Davle leží v krásné dynamické části pestré středočeské krajiny. Můžeme si dovolit zopakovat její různorodost i v našich zahradách a kameny k tomu použít. Navrhováním zahrad se profesně zabývám, pokud byste měli chuť využít mých služeb, můžete mě oslovit rovnou na adrese jitka.emlerova@arbogard.cz

 Přeji Vám příjemné procházky podzimní krajinou a v příštím čísle nashledanou.

 

Jitka Emlerová, DiS.